Napsali o mně...

Kardinál se na penzi usadil v Bítýšce. A vyšívá...

22.02.2013

Richelieu není jen zlotřilý kardinál v pozadí, ale i rukodělná metoda vyšívání.

Domov má u Hany Hotárkové ve Veverské Bítýšce.

Veverská Bítýška

Že má Hana Hotárková z Veverské Bítýšky "zlaté české ručičky", bylo jasné už v době, kdy jako malá slečna ráda tvořila z papíru, modelovala z moduritu, háčkovala a pletla na panenky. Po svatbě se sama podle starých časopisů naučila vyšívat náročnou technikou prolamovaného vyšívání richelieu, ve které dnes vyniká.

"Když se mi něco líbí, musím to mít, musím se to také naučit. Teta mi vyšila krásné peřinky do kočárku pro mou první dceru. Všichni je obdivovali a ptali se, jestli je to moje práce. Musela jsem jim říkat, že ne, což se mi vůbec nezamlouvalo. Když se mi narodila druhá dcera, už jsem vyšívat uměla. A můj syn měl v kočárku richelieu peřinky," zavzpomínala Hotárková ve své útulné kuchyni, kterou zdobí řada jejích precizních prací.

První dečky a ubrusy dělala pro kamarádky. Dnes její výrobky zdobí interiéry v Severním Irsku, Spojených státech, Francii, Tunisku i na Aljašce. "Výšivky si u mě občas objednávají Češi, kteří se odstěhovali do zahraničí. Často jako dar představující českou ruční práci. Vyšívala jsem třeba ubrus, který putoval do Anglie jako svatební dar," popisovala Hotárková.

Zakázek má nyní na rok dopředu. Zdobí bavlněné ubrusy, prostírání, dekorativní dečky a polštářky i vánoční dekorace. Vyšívá pouze bílou barvou. I když ceny malých ubrusů vytvořených technikou richeliu začínají na tisícikoruně, vyšíváním se podle Hotárkové uživit nedá. "Polštář dělám dva týdny, velký ubrus dva měsíce. Kdybych si to měla nechat zaplatit, byla by to neúnosná suma. Vyšívání mám jako přivýdělek, protože jsem kvůli zdravotním potížím v invalidním důchodu," vypráví Hotárková.

Hodiny strávené s jehlou či nůžkami v ruce jsou pro ni balzámem na nervy. Vyšívání prokládá domácími pracemi. Nejnáročnější pro ni bývá vytváření závěsů, u kterých musí dobře odhadnout, jak hodně se látka vysráží. "Film už jsem neviděla ani nepamatuju. Mám je ale naposlouchané. Televize mi dělá příjemnou kulisu, když při vyšívání sedím v křesle v obývacím pokoji," nechala nahlédnout do svých pracovních návyků.

Hrozny nebo růže?

Se zákazníky už zažila řadu nezapomenutelných historek. Vzhledem k tomu, že jim může nabídnout přes sedm set různých vzorů, bývá výběr toho nejkrásnějšího opravdu náročnou záležitostí. Nejžádanější jsou růže a tulipány. "Jednou ke mně přijeli z jedné vesnice na Vysočině, kde potřebovali ubrus na obětní stůl do nové kaple. Chtěli liturgický motiv, proto jsme tu přes dvě hodiny vybírali vhodný vzor s hrozny. Paní, která ubrus platila, si ale na odchodu vzpomněla, jestli nemám nějakou malou dečku s růžemi. Ten vzor se jí nakonec zalíbil tak, že jsme ještě hodinu vybírali vzor s růžemi na ubrus do kaple," líčila s úsměvem.

K jejím dlouholetým zákazníkům patřil i strojní inženýr v penzi, který si vždycky odvezl štos deček, kterými dolaďoval svou sbírku starožitného nábytku. I když ji oslovují spíše starší zákazníci, v posledních letech se k nim stále častěji přidávávají i příslušníci mladších generací, kteří umí ocenit půvab ruční práce. Oblíbené jsou například vyšívané záclonky do oken novodobých roubenek.

K vyšívání má velmi kladný vztah dokonce i pes Hany Hotárkové jorkšír Baddy. "Když byl malé štěně, zrovna jsem vyšívala obří ubrus a on byl v té látce úplně zabalený. Od té doby vyšívání miluje. Nelíbí se mu ale, když pletu, protože ho při tom šťouchám jehlicemi. Nemá také rád, když dělám krabice z papírových ruliček, nemůže mi sedět na klíně," popisovala Hotárková.

Kromě vyšívání také plete kojenecké soupravy a vyrábí ozdoby metodou nešitého patchworku. Ráda by se naučila paličkovat krajku, přes vánoční svátky se pustila i do náročné šité krajky. Svá díla nabízí na vlastním webu i na oblíbeném internetovém tržišti Fler, kde také radí těm, kteří chtějí zvládnout náročnou výšivku richelieu.

zuzana klementová  Týdeník 5+2 dny